Naši pyrotechnici jsou opět na Brdech

Oranžové pruhy na zemi, značky, ale i všude přítomná klíšťata a mračna komárů.
I tak lze specifikovat činnost pyrotechniků za tabulí “pyrotechnická asanace“.

Po přestávce způsobené COVID-19 se naplno rozjela pyrotechnická asanace na Brdech.

Deset dvojic pyrotechniků opět sundalo své kovové odznaky a přezky, neodmyslitelně patřící k vojenskému stejnokroji, provedlo nezbytnou kalibraci detektorů kovů a začalo dělat svou nebezpečnou práci. Vzhledem k náročnosti a rozsahu úkolu se na asanacích kromě našich pyrotechniků podílí i pyrotechnici 151. a 153. žpr ve spolupráci s centrem technické informační podpory, Vojenskou policií, Vojenskými lesy a statky atd. V krajních případech se složkami integrovaného záchranného systému.

Na Brdech je navštívil i velitel praporu. Nejen aby podpořil jejich činnost, ale aby zjistil skutečný stav věci přímo na místě. Velitel si nechal doložit nejenom rychlost asanací, ale především faktory, které rychlost ovlivňují. I spolupráci s ostatními složkami.

Velikost asanované plochy nelze dopředu stanovit a plánovat, je to různé a záleží na mnoha faktorech.

Někdy pyrotechnici zvládnou odasanovat 5 hektarů za den, jindy se nezvládne ani jediný. Nelze změřit čas a plochu, jako je tomu například v tovární lince. Záleží na vlivech počasí, vlhkosti povrchu (která ovlivňuje elektromagnetickou detekci). Samozřejmě záleží i na průchodnosti terénu a hustotě podrostu. „Zkrátka musíme projít všechno. Každá střela, která zavadí například o strom, se odrazí neznámo kam. Dohledávat zbloudilou munici by navíc nebylo možné bez moderního vybavení,“ říká koordinátor pyrotechnické činnosti praporčík Vlastimil Kalivoda z 15. ženijního pluku. „Při každém pozitivním signálu se tento signál prověří, to znamená odkopat svrchní drn a přesvědčit se, co signál způsobilo. Mohou to být jen minerály obsažené v půdě, odpadky po lidské činnosti, v neposlední řadě munice. Poté jsou tu i jiné faktory zpomalující naši činnost, kdy musíme zastavit práce, jako například přítomnost osob v ohroženém prostoru,“ dodává Kalivoda.

Odasanování je velice náročný proces, který podléhá mnoha bezpečnostním pravidlům.

Bohužel zde nacházíme celou řadu elementů zpomalujících činnost pyrotechniků. S každým nálezem se činnost zdržuje. Je nutné posoudit každý nález jednotlivě, to však zastaví činnost pyrotechniků, kteří provádí činnost na sousedních prostorech. V první řadě je nutné zjistit,
o jaký druh munice se jedná. Kromě ostré a nebezpečné munice zde nacházíme cvičnou, náhradní nebo inertní munici. V interní munici je nevýbušná náplň, jako například asfalt nebo jiný materiál. V případě nebezpečné munice jde o velké zdržení prací. Musí se vytvořit bezpečnostní kordon, odvolají se všechny pyrotechnické týmy, munice se pak ničí na místě. V případě výcvikové munice, schopné k manipulaci, se jen vytáhne a skladuje se pod dozorem Vojenské police na jednom místě. Na konci dne se pak tato munice na určeném místě zničí.

Dále se velitel zajímal o detaily vlastní práce, např. překrytí jednotlivých asanovaných ploch, citlivost a hloubku detekce, použití ekologicky nezávadných sprejů k označování jednotlivých ploch a nebezpečných míst. „Je veliký rozdíl, když se detekuje kov na rovině nebo v hustém podrostu,“ sdělil velitel a hlavní pyrotechnik asanačního skupiny, která byla v tomto týdnu složena z příslušníků 151. a 152. ženijního praporu, nadrotmistr Martin Duda. „V hustém podrostu se citlivost detektoru zvyšuje a jakýkoliv kov v okolí samotnou detekci zkresluje.

Na závěr se velitel zabýval také zabezpečením pyrotechniků, tzn. způsobem stravování, případnými problémy s ubytováním a parkováním vozidel, funkčností spojovacích prostředků, ale také se zabezpečením a dostupností prostředků na ochranu před všudypřítomným hmyzem. Společně se svým vrchním praporčíkem, který velitele doprovázel, si odvezli několik podmětů k řešení.